Nemůžu říct, že bych byl sportovně založený. Dokonce bych řekl, že jsem nesportovec. Ale focení mě někdy přinutí sportovat, nebo minimálně dělat prudké pohyby.
V rámci XVIII. sjezdu kardiologů v Brně před týdnem, kde jsem byl oficiálním fotografem, jsem také dostal od pořadatele za úkol nafotit pro sjezdové noviny reportáž z Kardioběhu Jiřího Tomana. Na tom by nic nebylo, kdybych nezaspal. Při nastavení budíku jsem se sek o hodinu. Naštěstí bydlím relativně kousek od výstaviště - autem pouhých 5 minut. A přesně tolik jsem měl do startu v 6:45. Ještě nikdy jsem nebyl tak bleskurychle vypraven z bytu. V 6:42 jsem už jel k Výstavišti. V 6:46 jsem přijel ke čtvrté bráně a zjistil, že je zavřeno. Tak rychle zaparkovat kdekoliv jinde. A pak jsem si udělal vlastní přespolní kardioběh v plné polní. S fotobrašnou na rameni, v nesportovních botách a mezi kalužemi jsem běžel jako Lola o život. Od auta u hotelu Voroněž II, přes pavilon E k pavilonu A to bylo půl kilometru. Cestou mě povzbuzoval z reproduktorů hlas Štěpána Škorpila, který běh tradičně moderoval, a který už dokončoval předstartovní rozhovor ani nevím s kým (...uf uf uf... ještě.... uf uf.... nezačli... uf uf... to stihnu...). V běhu jsem se proklínal, že nemám nasazený ten správný objektiv. Rychle ho měním a nastavuji foťák. To už ale Štěpán Škorpil vyzýval běžce, aby se přichystali ke startu. 100 m ke startu. S jazykem na vestě jsem doběhl ke startu o vteřinu dříve před startovním výstřelem. To jsem měl kliku... stih' jsem to. Profesor Pirk, který se běhu také zůčastnil (11. místo - ten v červeném triku) by jistě měl radost, že jsem udělal něco pro své srdce. No i tak se na to dá dívat, ale raději si dám větší pozor při nastavování budíku v mobilu. Tohle už se nesmí stát (doufejme).
